|
Geselligkeitsverein Harmonia Již 22.9.1860 vyšel v Nikolsburger Wochenschrift článek JUDr. Franze Götze, kde se autor vyslovil o založení pěveckého spolku v Mikulově. V létě 1867 začala snaha o vytvoření nějakého hudebního spolku v Mikulově nabývat konrétní podoby. Tehdy se pánové Jan Tutschka, Johann Karolus, Josef Pospischil a W. Miller začali pravidelně scházet s tím, že mikulovské měšťanské společnosti předvedou některé Haydnovy kvartety (nesystematické pokusy obohatit tímto způsobem mikulovskou kulturní scénu klade Nikolsburger Wochenschrift do roku 1863). Ohlášené večírky byly společenskou smetánkou navštěvovány tak hojně, že se koncem léta začalo pomýšlet na jejich přestěhování pro zimní období do sálu hostince "U růže". Také repertoár smyčcových kvartet přestával dostačovat a přišla na pořad myšlenka vytvořit hudební dobrovolný diletantský spolek, jenž by svou působnost rozšířil také na provádění děl s doprovodem klavíru a pěveckých. V první řadě byl tedy pronajat klavír, který byl přes mnohé obtíže transportu dopraven do sálu. Nutnost jeho postupného splacení vedla k tzv. Clavier Action Comité, jehož členové se zavázali složit potřebné prostředky. Byli to JUDr. Sigmund Schmelkes, Theodor Koritschoner, Johann Lebwohl, Adolf Rochleder, Rudolf Berger, Leopold Weiss, Friedrich Scherl, Ferdinand Schmidt, Eduard Paulgerg, Adolf Thiel, Sigmund Blau, Otto von Fridenfeld a Moritz Spegele. Tato akce byla samozřejmě podmíněna vznikem opravdového spolku, řízeného pevnými stanovami, jehož členové byl se pravidelně scházeli, aby vzdělávali na poli hudby či poezie. Byl to adjunkt c.k. okresního soudu Jakub Igl, který jako první dal těmto myšlenkám určitější podobu. Jen existence Clavier Action Comité k založení spolku nestačila, takže Rudolf Berger, Ferdinand Schmidt a Adolf Rochleder se propůjčili k pořádání kulturních, podle tehdejších zvyklostí zejména hudebně deklamatorních; poprvé 14. března 1868. Po skončení programu podal Jakub Igl shromážděným posluchačům návrh, jak by takový spolek mohl vejít v život, na jehož základě byl shromážděn dostatečný počet podpisů těch, kteří se takto zavazovali přistoupit k nově vznikajícímu spolku. Z přihlášených bylo 6 osob zvoleno do provizorního výboru: Jakub Igl, Josef Pospischil, Johann Karolus, Johann Lahner ml., Adolf Rochleder a Theodor Koritschoner. K nim přibyli členové klavírního výboru Dr. Sigmund Schmelkes, Ferdinand Schmidt a Rudolf Berger. Z těchto devíti členů provizorního výboru byl 15.3.1868 zvolen do funkce předsedy JUDr. Sigmund Schmelkes, jeho zástupcem Rudolf Berger a pokladníkem Adolf Rochleder. Spolkové stanovy byly místodržitelstvím schváleny 14.4.1868 pod č. j. 7422, změněny byly v roce 1887. Program zmíněného prvního spolkového večírku nesl znaky tzv. vyššího liedertaflu; vedle Beethovenova klavírního tria Es-dur předvedli členové spolku svým kolegům (s jistou pravděpodobností lze uvažovat, že tento i další spolkový večer, konaný 28.3.1868, byly jen pro zvané, neboť se dochovalo oznámení o I. spolkovém večeru, z 18.4.1868, s programem v hlavních bodech shodným s programem večera 14.3.) Haydnův smyčcový kvartet, několik básní a písní. Základem pro vznik amatérského divadla (Dilettanten Theater) se stalo provedení veselohry člena spolkového výboru Jakuba Igla ABC školy života v lásce (A.B.C. Schule des Lebens in der Liebe) při druhém spolkovém večeru 28.3.1868. Při dalším spolkovém večeru (na programech uvedeném jako I.) bylo mimo několik básní a písní opět předvedeno Beethovenovo Trio Es-dur, Haydnův smyčcový kvartet a hlavně jednoaktová veselohra Když ženy pláčou (Wenn Frauen weinen) od A. Winterfelda. Spolkové večery následovaly v rychlém sledu: do konce roku 1868 se jich uskutečnilo 18 a byly na nich uvedeny další krátké veselohry, např. Es ist nicht eifersüchtig od Alexandra Elga, Immer zu Hause M. A. Grandjeana, Bagardova Gänzchen von Buchenau, Herrmannova vaudeville-passe Eine Berliner Schwiegertochter a při silvestrovském večírku Die Handwerker im Extrazimmer od J. B. Mosera a Ravenovo Der Zauberspiegel o dvou jednáních.  Činnost spolku dokumentují dobře dochované zápisy o spolkových akcích, jejichž počet a obsah podávají poměrně plastický obraz. Stačí poznamenat, že do konce roku 1869 dosáhl počet spolkových večerů čísla 41 (do konce roku 1870 -64, 1871 -86, 1872 -102, 1873 -120, 1874 -136, 1875 -151, 1876 -160, 1877 -164, 1878 -179, 1879 -185, 1880 -195, 1881 -206, 1882 -214, 1883 -221, 1884 -229, 1885 -238, 1886 -246, 1887 -257) a ke 40. výročí založení spolku 24.10.1908 se uskutečnila spolková zábava (Verein- Unterhaltung) s pořadovým číslem 459 (!). Na ní se v úvodu objevily živé obrazy, poté sbor, dirigovaný Václavem Schreiberem a za klavírního doprovodu prof. Franze Ertla, přednesl Slavnostní hymnus Fr. Ertla na slova Franze Breinera, dále následovalo Beethovenovo klavírní trio Es-dur jako vzpomínka na první spolkové vystoupení. Písně P. Lindpaitnera Des Sängers Fahnenwacht a Kriegers Ahnung od Franze Schuberta přednesl Jan Richter, doprovázený na klavír L. Brunarovou. Program uzavřely 3 jednoaktovky: jako vzpomínka na první spolkové představení opět Winterfeldova Wenn Frauen weinen, Frau Holle Spinnabend od G. Burwitze a Seine einzige Tochter od W. Langeho. Zábava 1.4.1911 nesla pořadové číslo 475.  Po prvním místopředsedovi Rudolfu Bergerovi následoval v roce 1870 JUDr. Leopold Götz, 1872 Johann Karolus, 1876 Moritz Spegele, 1877 opět krátce J. Karolus, ještě téhož roku opět JUDr. Leopold Götz, 1880 Leopolf Lill, 1881 Moritz Spegele, 1888 Johann Karolus, 1893 Karl Prinz, 1894 Edmund Wuchta, 1898 Rudolf Schneuder, 1902 Alfred Klement, 1903 Valentin Hain, 1904 Anton Steinbrecher a po něm Dr. Heinrich Brunar. Když byl po resignaci Dr. Schmelkese 16.9.1870 valnou hromadou, konanou 28.9.1870, zvolen do předsednické funkce Rudolf Berger a jeho zástupcem Dr. Leopold Götz, volilo 70 přítomných členů také mimo pokladníka (Ferdinanda Vokurky) i členy výboru, odpovídající za oblast divadla (Moritz Spegele, Carl Prinz), hudby (Johann Karolus) a deklamace (Ferdinand Schmidt, Carl Lebwohl). Od roku 1875 být spolkové večery, při nichž došlo k provedení divadelního představení, nazývány Hudebně divadelními zábavami (Musikalisch- theatral. Unterhaltung). Na spolkových akcích také někdy spoluúčinkovali hosté - např 11.7.1870 se lidertafl uskutečnil v součinnosti s mužským pěveckým sborem z Valtic (Männergesangverein Feldsberg) 24.5.1874 zde zpíval Wiener Sängerbund, 29.12.1877 zde koncertovala Karlovarská kapela, na zahradní slavnosti a spolkové věnečky byla zvána kapela místního spolku vojenských veteránů, hasičského spolku či kapela z Troskotovic. Od vzniku spolku Harmonia stál v čele hudebního dění mikulovský učitel a regenschori Johann Karolus, k jehož 25leté činnosti věnoval spolek 29.3.1880 zvláštní spolkový večer, 4.10.1894 další slavnostní večer k jeho životnímu jubileu. V roce 1884 bývá Karolus uváděn jako hudební ředitel (Musik- Direktor) a o dva roky později dokonce jako hudební předseda (Musik- Vorstand). Od roku 1881 byl jeho zástupcem Franz Urban, 1884 syn (*1862 Mikulov) Julius Karolus a 1886 Carl Prinz. Johann Karolus vedl sbor Harmonie ještě v roce 1894, v roce 1911 plnil funkci sbormistra Theodor Seifert. V oblasti hudební se jako sólisté i komorní hráči se často uplatňovali Jan Karolus (housle, viola, violoncello), Josef Pospischil (housle), Jan Tutschka starší (kapelník mikulovské kapely?) i mladší (housle), Adolfina Weiss (citera), sólově vystupovali zpěváci Rudolf Berger, Edmund Wuchta (pro slavnost k 10. výročí spolku složil slavnostní předehru), Karolina Wokurek, za klavírem usedali Emil Scholler, Anna Krawarny, Josefina Karolus, Marie Rochleder a Karolina Wokurek. Při oslavách 50 let trvání olomouckého MGV 29. a 30.6.1912 řídil MGV Mikulov sbormistr Franz Bachmann. Heslo spolku bylo: Wo Harmonie in Lieb' und Leben, Begeistert Sang zu höh'rem Streben. Toto heslo zhudebnil Johann Karolus. Prameny a literatura: MZA fond B 40/I kn. 437g Spolkový katastr okresu Mikulov; SOkA Mikulov fond OkÚ Mikulov karton 224 č. 2, Gedenkbuch des Nikolsburger Geselligkeitsvereines Harmonia 1868-1908; Heimatbuch Nikolsburg. Geschichte und Schicksal einer deutschen Stadt von den Anfängen bis zum Jahre 1946. Wien 1987; Programm- Buch der Mühlitzer Gesangvereines. Begonnen am 1. Jänner 1912. SOkA Šumperk fond Pěvecký spolek v Mohelnici, nezprac.
|
