|
Rudolf Kellner, který zúčastnil se již r. 1848 činnosti ve zdejší “Národní gardě”. Přes to, že žil v prostředí německých lichtensteinských úředníků, byl národně politický - uvědomělý. Těžce nesl, že se zde nic neděje, že obyvatelé jsou málo sebevědomí, že mládež nemá lepších zájmů, kromě karet. Proto si pozval na den 25. března 1862 do svého bytu v zámku několik přátel, jimž bučovický život rovněž nebyl lhostejný, v pečlivě připraveném proslovu (originál se zachoval) - nadchl je pro myšlenku založiti “zpěvácký a besední spolek” a tak založen spolek a měl jméno “Hvězda”. Po čase založen v r. 1865 herní spolek “Pramen” - v roce 1866 “Občanská záložna”. V roce 1868 “Potravní spolek Oul”, v roce 1870 “Ochotnický spolek”, jenž obzvláště přirostl Kellnerovi k srdci a roku 1874 Spolek dobrovolných hasičů, v r. 1882 “Okrašlovací spolek” a. j. Téhož roku vznikla “Osvěta” a stal se druhý pokus o založení Sokola (první byl v r. 1871). Proto, že Kellner měl pěkný rukopis a vyznal se v kancelářských pracích, k nimž byl také předržován ve svém úřadě, býval volen často za spolkového jednatele. Kellner v té době častěji sahal po péře, neboť vedl již horlivě svoje “Kronikářské záznamy”. Když v r. 1853 sňata byla báně z jižní zámecké věže a v ní byly nalezeny zápisky účetního rady K. E. Raffensberg(er)a, opsal si je Kellner a rozhodl se, že si je doplní novějšími údaji a že v nich bude pokračovat. První jeho záznamy jsou z r. 1844 a jdou až do r. 1891, kdy se odebral na odpočinek. Kellnerovy zápisky obsahují velmi mnoho důležitých zpráv o Bučovicích a zasluhují, aby byly otištěny, proto, že nemáme jiného pramene, jenž by nás tak spolehlivě poučoval o tom, co se tu dělo v druhé polovici 19. století; nahražuje nám aspoň částečně spolkové zápisy a knihy, které se u starších spolků ztratily. Dávají Kellnerovi velmi příznivé vysvědčení. Podařilo se mi tyto jeho zápisy získati a učinil [jsem] si věrný jich opis a tento vepsal do mého sestaveného a napsaného díla “Památník a kronika města Bučovic a okolí” (v r. 1921). Tentýž měl svou knihovnu (asi ke 3000 knih). Jeho učenecké sklony se projevují ve sbírání brouků a v jejich systematickém třídění, dále ve vedení kroniky. V ní si zaznamenával, vedle různých událostí, taky stupně zimy a údaje o povětrnosti. Jest o něm známo, že u nás první pěstoval prakticky meteorologii vyvěšováním košů na zámecké věži. Z jejich výšky se soudilo na příští počasí. O jeho divadelních effektech ma jevišti, zachovalo se několik anekdot. Byl také prvním ciklistou v Bučovicích a “vechikl” si ovšem vyrobil sám. Při slavnostech pořádával ohňostroje a vypaloval hmoždýře. Byl to zkrátka muž velmi čilý, energický, učenlivý, stále něco nového hledající. Nutno jenom litovati, že největší část jeho písemných památek a dokumentů byla rozprodána jistému zdejšímu kupci na balení ... Také dovel spravovat hodinky, pořídil si doma v bytě koupel parní, osvětlení elektrické a lis ku vázání knih. V bytě mšl 2 obrazy se samých (916) brouků a jeden, představující “hvězdu” zase z motýlů. Ve skříni měl 20 přihrádek s brouky. Vůbec byl to muž rozumný, muž, který si méně troufá, než vskutku již vykonal. Mecenáš se žádný pro Kellnera nenašel, aby jej podporoval v jeho díle a tak zůstal zachován Bučovicícm a sloužil knížeti pánu věrně plných padesát let. R. 1891 odstěhoval se do svého domku v Židovské ulici č. 24 na odpočinek, kde si však dlouho nepobyl. Již 11. ledna 1894 jeho nepokojný duch opustil navždy Bučovice... Další kapitola Předchozí kapitola
|
