|
Lev Kloboucký 1868 Slavný výbore spolku zpěvácko- čtenářského Lev Kloboucký! Všude po vlasti naší, ano i v nepatrných vískách tvořil se spolek za spolkem; jen Klobúky, ač tak mnoho o nich mluveno, naše milé Klobouky neměly žádného spolku. V podzim roku minulého sestoupilo se nás několik, abychom za jinými v pozadí nestáli, dorozuměli jsme se, že spolek zpěvácký zařídíme, a ihned v zpěvu cvičení jsme předsevzali. Známo, jakých úsměchů nám se dostalo; než nic nedbajíce, v určitý den vždy jsme se scházeli, až v zpěvu tak vycvičeni jsme byli, že jsme mohli veřejně vystoupiti. Což se i po dvakráte stalo, že my, co ochotníci, dvě besedy zařídili, které nejen v Kloboukách, ale i cizím za vděk byly a se líbily. Dále pracovali jsme na utvoření spolku, a jak známo ctěnému výboru, bylo nám navrhnuto, bychom spolek čtenář. zařídili, anto "prý" by spolek ani ten, ani onen bez druhého neobstál. Ochotně jsme přivolili a přičiněním naším utvořen nynější spolek zpěv. čtenářský. Sotva však spolek utvořen byl, vzešel né nepatrný spor v něm; vytisknuto na stanovách "Nákladem čtenářského spolku", jako by nás ani nebylo. Hlásili jsme se a oznámili tuto urážku aneb chybu tisku ctěnému výboru, dáno nám však za rozsudek, že prý tak dobře, nebo my prý při besedách žádné vstupné neplatíme, ano my prý za darmo na besedách jsme a ještě i manželky neb příbuzné zdarma s sebou vzíti můžeme, a tak prý peníze do spolku složili jen čtenáři. Tu musíme ctěný výbor z mýtu vyvésti takto: I. My jsme přinesli do pokladnice spolkové značnou sumu peněz an ještě o čtenářích ani řeč nebyla. My jsme vystoupili na besedách co ochotníci!! Rozumějte tomu pánové! II. Když se třetí beseda již od spolku dávala, byli na besedě té "jen" čtenáři? Nebyli tam také lidé, kteří nejsou a nikdy nebudou údy spolku čtenářského? III. Při všech třech besedách a byťby i již od spolku dávány byly, bývaly, a ne co od ochotníků, žádný z přítomných neřekl: Dávám vstupné jen čtenářskému spolku!! - To uzná ctěný výbor, že právní důvod, jakoby jen čtenářům peníze spolkové patřily a zpěváci snad jen z milosti podíl na nich měli, nepodstatný jest. Dorozumění s námi, co údy zpěvohudebnými ctěný výbor uskutečniti nechce, ano jsou lidé, kteří pro spolek ani to nejmenší dobré a prospěšné neučinili, ba opak, nám údům zpěvohudebným ničeho, ani zdaru nepřejí, ba nás i tupí a z nás si úšklebky dělají, nám naši pověst dobrou nepřejí, což my nijak trpěti nemůžeme, proto pevně stojíme na tom, že z spolku posavaního zpěv. čtenář. vystupujeme a to dle stanov §4. ctěnému výboru řádně oznamujeme, podotýkajíce, že samostatný spolek utvoříme. Co další pohnutky udáváme: I. Již dávno, ba hned od počátku nejsme "spolkem"! Evanjeličtí naší bratří, ač nám příčina známa není, vystupovali ze spolku zpěvohudebního až na dva. Z těch jeden zpíval - dokud jsme nepočali cvičiti se v zpěvu církevním. A tu náhodou onen p. úd vždy buď zubů neb krku a neb na prsou bolení měl a zpívati nemohl. Vystoupil! Zůstal jen jeden z pánů evang. a tento statečně až doposud každému cvičení i v církevním zpěvu přítomen byl, ano i sám opis pro sebe obstaral, než - do chrámu Páně přec nešel. Pánové, uznejte nestranně, je to spolek? My katoličtí údové na požádání ochotně jsme při evang. pohřbu dcerušky p. Plešky účinkovali, a co vzájem páni evangelíci našeho chrámu Páně se štítí! Vždyť co jsme k zpívání předložené měli, nebyla latina, byl to zpěv církevní v naší řeči. Či měl i tu program ctěnému výboru předložen býti? II. Jsme jen chudáci neučení, z většího dílu řemeslníci, domkaři, žádná inteligence, a proto také v nás není žádná důvěra. Takto ctěnému výboru, co nás tlačí upřímně sdělivše přiznáváme se, že nikoliv snad z rozhořčenosti neb bez národního uvědomění vystupujeme. Ano proto srdečně vyznáváme, že nás toto rozhodnutí bolí, an víme, že nám jen soběctví, nevzdělanost, sebevynášení a jiné nectnosti se předstírají - opětně ubezpečujeme, že nikoliv ve zlém úmyslu vystupujeme. Dá Bůh nám ctěný výbor přesvědčiti, že soběctví a nevzdělanost námi nevládnou, my co samostatní dosavadní působnost jen zvětšíme a proto i žádáme, by každá hořkost přestala; neboť mnohý z nás a snad tým horlivěji v spolku čtenářském setrvá. Konečně, ač to velmi choulostivé pojednání, osmělujemese tázati, zdali setrvá, pokud ctěný výbor na svém usnešení, že my žádného podílu na penězích spolkových nemáme. Doufáme, že jsme ctěný výbor dostatečně přesvědčili, že máme, a sice: I. My na dvouch besedách účinkovali co ochotníci; II. Nejen čtenářům, ale i zpěvákům odvádělo se vstupné III. Nebyli jen výhradně čtenáři na besedách; IV. Udali jsme dostatečné příčiny, proč vystupujeme. Račiž tedy ctěný výbor dle našeho vyznání jednati a nám co nejdřív oznámiti, jaké usnešení se stalo. Naše heslo zůstane: Pravdu sobě mluvme, ale dobře spolu buďme! Kéž by to i jen druhá strana naznala. My půjdeme i dále vpřed. V Kloboukách dne 21. června 1868. [podpisy] Jakub Stiepánek, Franz Stěpánek, Jakob Hansliček, František Waliček, Bedřich Jirásek, Johan Janura, Ján Kalousek, Jan Friedrich, Jan Špaček, Vrbas Tomaš, Waclaw Roth, Hynek Hnilica, Josef Charvát, František Ručny, W. Charwat, Tomáš Valiček, Josef Ručny, Jakub Štěpánek.
|
