Vzpomínka. Léta ubíhají jako voda! Ani se nenadáme, a již jest tomu fůra let, co v mém rodišti v Bučovicích roku 1890 založen “Spolek katolických tovaryšů” tehdejším veleobětavým místním kaplanem vld. P. Šebestiánem Páralem. Dříve nežli vylíčíme děj o založení tohoto spolku, musíme uvésti v krátkosti milou vzpomínku na nezapomenutelného tvůrce spolku, který se o to z celou duší ujal a promyšlen sestavil “ochranné družstvo”, pak sezval mladíky ke schůzce, kde jim v krátkém proslovu vyložil své přání s tím, aby byl v našem městě v Bučovicích založen - tak, jak podobně již v mnohých jiných městěch, ve Vyškově, Třebíči, Kroměříži, Přerově, Bistřice p. Host. a j. Spolek katolických tovaryšů. Přečetl připravené stanovy, dle nichž se říditi mělo,dle zásad P. Kolpinga a vyzval přítomné mladíky, aby přistoupili ke spolku za členy. Vzpomínám si dobře na tu chvíli, kdy se přihlásili za činné členy následující: Bauer Jan Bauer Filip, Chromý Čeněk, Chobola Karel, Chromý Frant., Jelinek Heřman, Kobzinek Otakar, Kratochvíl Karel, Lamser Jindra, Novák Josef, Duchoň František, Geisler Jan, Krejčiřík František, Budík Klement, František Halas, František Zeman, Ferd. Ohnoutka. Z těchto zvoleni bylo 6 do prozatímního výboru a sice: jednatel, pokladník, knihovník a ostatní dohlížitele (pořadatele). Tito zvolení Tito zvoleni až do svolané valné hromady. Další přistouplí členové: Rudolf Kratochvíl, Antonín Michalík, František Ohnoutka, František Procházka, Karel Bláha, František Racek, František Fráňa, František Kocman a J. Stuchlík. Předseda spolku vdp. P. Šebastian Páral, jehož jsme uvítali s velikou radostí, stal se naším vůdcem a byl jako vždy duší spolku. Velikou starostí bylo vynajíti místnost spolkovou, která získána v domě záloženském. Byla to pouze malá světnice o 2 oknech, hledících do zahrady, vedle divadelní budovy. Světnice tato tedy sloužila nám prozatím za místnost spolkovou - byvše vybílena a upravena ke schůzkám pro členy. Opatřeny potřebné stoly, zakoupen kulečník, almara pro knihy, nápisy hesel, nějaké hry pro pobavení členstva. Též noviny opatřeny ke čtení. Členové scházívali se v ustanovené dny večer do spolkové místnosti, kde pán předseda častěji konal různé přednášky, které členové rádi poslouchali. Po skončení téže nastal rozhovor spolkový, někteří četli z novin nebo z vypůjčených knížek spolkových, jiní se bavili různými hrami na malém i velkém kulečníku až do ustanovené hodiny dle spolkového řádu. A tak prozatím plynul život spolkový dále a byli jsme prozatím spokojeni - až někdy na to, když pán spolkový hospodář Novák nedovolil déle ve spolku pobýti, než spolkové hodiny ukazovaly - v tom ohledě byl neúprosný! Členů přibývalo hodně, takže místnost sotva stačila. Spolek vzrůstal na členech a/ činných b/ přispívajících, kteří v hojném počtu přistupovali, k radosti p. pokladníka Jana Bauera. Knihovníku Františku Krejčiříkovi také přibývalo práce, neboť knihovna rostla čísly buďto zakoupenými i darovanými. Členové se měli mezi sebou rádi, bavívali se slušně a plynul život spolkový jako jedna rodina. Největší radost měl tehdy sám pán předseda, který nejen že spolku přál a pro členstvo vše, co jen mohl, vynaložil, ale staral se o další rozkvět a budoucnost, o které my, tehdejší členové, neměli potuchy! Mnohdy bylo viděti na něm zářící uspokojení, když viděl, že započaté dílo se daří. Zdař Bůh počestnému řemeslu! Další kapitola Předchozí kapitola