|
Rok tento byl co do činnosti pěvecké dosti slabý. Byla pořádána beseda dne 20. ledna a rovněž v lednu a pak ještě v březnu se odbývaly oblíbené tehdy “tomboly”. Dne 10. června byl Podhoran v Troubkách na výletě, pořádaným přerovským pěveckým spolkem “Přerubem”. 21. října byla pěvecko-hudební zábava ve prospěch zakoupení praporu. Na tuto besedu byl pozván i místní německý zpěvácký spolek. Činnost spolku skončila t. r. obvyklou kateřinskou zábavou v hostinci u p. Janocha, pořádanou 24. listopadu. Pěvecká činnost ochabovala, 4krejcarová pokuta pro nedbalou návštěvu zkoušek sice trvala, ale nebyla asi moc účinná. Krise vyvrcholila tím, že se sbormistr vzdal své funkce pro liknavost členů, kteří se nechtěli jednotlivě cvičiti. Spolek konal 10 výborových schůzí a 1 řádnou valnou hromadu. Jmění bylo 13 zl. 14 kr. Předmětem jednání většiny výborových schůzí byla po celý rok (a dva následující) koupě praporu. Vyjednávalo se s Prahou a Vídní. Autorem praporu nebyl malíř Jos. M. Trenkwald. V Praze byla firma Trenkwald s atelierem pro praporové malby a od této firmy náš prapor pocházel. Toto tvrzení podporuje záznam v jednatelské knize ze dne 30. července 1867: “p. předseda oznamuje, že se chystá do Prahy a podívá se na prapory a dá zprávu”. Malíř Trenkwald jistě nedělal prapory do zásoby. Jak to s tím praporem vlastně bylo, nevypátráme snad už nikdy. Záznamy o této věci jsou velmi nejasné a zamotané. V únoru se mluví o tom, že “prapor na výlet do Hulína (který se ostatně nekonal, byl odložen) se nechá doma, v březnu píše jednatel Trenkwaldovi, že se prapor objedná, ale nyní ještě ne, v listopadu se uvolil pokladník psát do Vídně stran praporu a p. předseda obstará míru (?) praporu v Prostějově, v r. 1868 v červnu žádá pokladník Janálik, aby zodpovědnost za prapor převzal výbor (!), výbor pak navrhuje, aby tu zodpovědnost měl pokladník (!), p. Trenkwald má být dotázán, zda je to ten prapor, co byl objednán, čtou se dopisy pokladníkovy a Trenkwaldovy v záležitosti praporu a konečně p. Celler navrhuje, aby se prapor od p. pokladníka Janálíka (!) vzal, s tím podotknutím, aby peníze na prapor měl, ale jak si vysvětliti zápis z května následujícího roku: “na výlet do Zahnašovic se vezme starý prapor”(?). Za jeden rok nemohl být přece už “starý”. Snad se původně objednaný prapor nelíbil a byl později přemalován, či jinak upraven, nebo vyměněn za jiný. Kdož to dnes už zví? další kapitola předchozí kapitola
|
