|
Dne 1. ledna 1866 bylo schváleno vyzvání k pořízení spolkového praporu a znělo takto: Milí bratři: Pod praporem spojme naše síly a pak mužně spějme k vytknutému cíli. Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti. Když v roku 1860 práva našeho národa svatým slovem královským zaručena byla, počal se opět ozývati ve vlasti naší česko-slovanský zpěv národní; tu vznikli zpěváčtí spolkové v mnohých městech v Čechách a na Moravě. I jalo se roku 1861 několik horlivých vlastenců zdejších za příkladem tak četných měst kráčevších v našem slovanském městě Holešově zaříditi též zpěvácký spolek k účelu podobnému, totiž povznésti mysl, šlechtit srdce a ducha a takto budit lásku k vlasti a národu, jenž, shodiv se sebe pouta poroby hnusné, práv svých se domáhá. Jak dalece účele svého dosáhnul, není snad nikoho tajno v městě našem, svědčí o tom počet nových údův, skoro každodenně se přihlásivších, svědčí o tom i valné účastenství obecenstva při zábavách, jenž spolek uspořádává. By však Podhoran důstojněji v řad jiných spolků zpěváckých vstoupiti mohl, jest zapotřebí sledovati příkladů, jimiž jiná města moravská předcházela: zakoupiti totiž prápor, posvětiti jej svým časem k ochraně národnosti naší a pak pod vláním jeho spojenými silami mužně kráčeti k cíli vytknutému. Vzhůru tedy, drazí bratři, ukažmě světu, že si vážíme hlaholů zpěvu národního, přispívajíce seč síly naše jsou a skládajíce ochotně dary peněžité, byťby i sebe menší byly, na oltář vlasti. Čehož jeden dosáhnouti není s to, docílí se jistotně silami spojenými. Prápor tento zůstane pomníkem důstojným i pro potomky naše, vždy svědčiti bude, že jsme hodni byli kráčeti po zemi, která drahé kosti slavných předkův našich kryje. Od výboru zpěv. spolku “Podhoran”. Už t. r. zvolena matka praporu pí. Žofie Cellerová. K provolání byla přiložena sběrací listina - darů se hojně scházelo. Přes to, že “obcházení údů do zkoušek, besed a p. obstarával (po dlouhá léta) židovský policajt”, najat byl t. r. spolkový sluha (Jos. Kolářík) za roční plat 3 zl. r. č. Postupně se plat sluhům zvyšoval až na 12 zl. Zkoušky pro pokročilejší členy byly konány zvlášť. Začátečníky vyučoval odděleně náměstek sbormistra p. Václav Koťátko. Cvičilo se 5 dní v týdnu a proto dostával sbormistr a jeho zástupce 6 zl. měsíčně. Byl založen inventář a od čtenářského spolku byla zakoupena skříň na noty. Činní členové byli osvobození od placení spolkových příspěvků, ale za každou vynechanou zkoušku museli platiti pokutu 4 krejcary “za zanedbání hodiny”. Před zkouškou byla jména zpěváků předčítána: kdo přišel po předčítání, byl považován za nepřítomného. Členové byli i klasifikováni. Velmi pilní a pilní byli pochváleni, nedbalí po 3 důtkách vyloučeni. Přes to všechno nebyla činnost spolku t. r. valná. 22. října byla Podhoranem zpívána chorální mše, k níž opisoval noty Jan Chytil (pozdější sbormistr v létech 1873-77) a téhož dne večer konána zábava. Dne 25. listopadu byla pořádána kateřinská zábava v hostinci u p. Janocha. Na programu byly sbory, deklamace, sólozpěvy a pak tanec. další kapitola předchozí kapitola
|
