1918 Začátkem roku válka - koncem vítězný mír. Cyrillská Jednota jeví trochu činnosti - probouzíme se. Již v neděli masopustní jsme uspořádali střízlivý zpěvní večírek. Dne 17. března jsme sehráli za pomoci vojínů ze slavkovské výpomocné nemocnice v Orlovni divadlo "Památka z válečného lazaretu". Dne 30. března jsme sehráli ve Spořitelně divadlo "Následky dostaveníčka". Dne 21. dubna jsme sehráli drama "Viktorka", 3. května divadlo "Zuzančin pan kaprál". Opět po delší době jsme 31. prosince pořádali silvestrovskou zábavu, při níž jsme předvedli jednoaktovou operu "Vaškova veselka". Dne 2. února byl na výroční valné hromadě zvolen předsedou p. Jokl, ředitel nemocenské pokladny ve Slavkově. Na téže valné hromadě byl D.P. František Krchňák, nyní farář v Lysicích, jmenován jednomyslně čestným členem Cyrillské jednoty slavkovské. Koncem května byl člen výboru D.P. Emil Sommer přeložen do Dolních Louček u Tišnova, kde následkem zákeřné španělské chřipky tiše v Pánu zesnul. R.i.p. Na španělskou chřipku od nás také odešel dne 24. října do krajů věčnosti horlivý člen katolických spolků, knihkupec, měšťan a kostelník pan Jan Šimáček. K věčnému odpočinku jsme milovaného člena doprovodili s praporem dne 27. říjne a na rakev jsme položili věnce s patřičnými nápisy. 7. listopadu jsme pořádali mimořádnou valnou hromadu u příležitosti oslavy naší československé republiky - její svobody a jejich práv, kterou jsme zakončili nadšeně zapěnou hymnou Kde domov můj a Bývali Čechové. Jako minulá léta, tak i letos poznamenám důležité události dějinné, vztahujícím se k našemu národu, jejichž tvůrcem je rok 1918. Německo - rakouské vojsko vtrhlo na Ukrajinu a dne 3. března se Rusko muselo uvolit k potupnému míru, jímž se vzdávalo širokého pásu zemí a mořského pobřeží. Po dvou měsících dne 7. května bylo nuceno podepsati neméně potupný mír v Bukurešti Rumunsko. Po tak skvělých vítězstvích si Němci s Rakouskem dělali plány na zbudování velké koloniální říše slovanské a předoasijského Orientu. Zatím ruská a italská vláda dala svolení k vytvoření československého vojska. Utvořily se oddíly českého vojska, které hrdinně bojovaly proti vojsku rakouskému. Po rozvrácení Ruska převedlo Německo velké síly na západ doufajíc, že tam zasadí spojencům zdrcující ránu dřív, než jim dojdou české posily z Ameriky. Pronikli směrem k Amiensu, prorazili k řece Marně a ze vzdálenosti 128 km stříleli na Paříž. To byly poslední úspěchy ústředních mocí, jejichž postavení se začátkem roku zdálo být skvělým a výsledek války nejistým. Ze severoamerické Unie však byly do Francie dopraveny dva miliony svěžího vojska. Vůdce všeho spojeneckého vojska maršálek Foch zahájil v červenci nad Marnou protiofensivu. Rozpoutal se úžasný zápas, jehož průběh sledoval svět s tajeným dechem. Válka brala nečekaný obrat. Německý stan, který po řtyři léta určoval průběh války, naléhal na rychlý mír a německá armáda byla zatlačena v pouhou obranu. V polovici září byla též prolomena bulharská fronta na Balkáně. Pro nedostatek výživy a střeliva, pro únavu a bolševické rejdy se uvolnila kázeň rakouské armády na Piavě, takže i ta se rozpadla. Dne 4. října požádal císař Karel s německým císařem Vilémem severoamerického presidenta Wilsona o zprostředkování příměří a míru. Již v lednu uveřejnil president Wilson čtrnáct bodů, dle nichž měly být upraveny poměry evropské. Podle těchto bodů se mělo dostati rakouským národům autonomie. Proto císař Karel vydal 16. října manifest, jímž přeměňuje Předlitavsko na spolek států zřízených na základě národnostních hranic a zároveň se vzdával Haliče a jižních Tyrol. Na ústavu uherskou si sáhnouti netroufal. Ale Čechové toho nepřijali jsouce přesvědčeni, že Dohoda jim dá víc. Dne 18. října vyslovil president Wilson nad Rakousko-uherským mocnářstvím zdrcující ortel. Československý národ a Jihoslované si mohli sami rozhodnout, v jakém státním útvaru chtějí žít a proto Masaryk učinil téhož dne ve Washingtoně slavnostní prohlášení československé neodvislosti. S dovolením císaře Karla jeli čeští poslanci do Ženevy na den 24. října radit se s Benešem. Zahraniční ministr Julius Andrássy v pondělí 28. října Wilsonovi odpověděl, že Rakousko na jeho notu přistupuje a zároveň nabízel separátní mír, zříkaje se spolku s Německem. Ale uveřejnění odpovědi Andrássyho pojala Praha jako úřední souhlas k prohlášení české samostatnosti. Ulice a náměstí se plnily jásajícími davy a přední členové Národního výboru Švehla, Rašín, Stříbrný, Soukup a Šrobár, nečekajíce návratu poslanců ze Ženevy, prohlásili 28. října samostatný československý stát a ujali se vlády. Dne 30. října prohlásila se i Národní rada v Turčanském sv. Martině pro jednotu československou. Radost z dosažené svobody se stupňovala do závratného opojení. Nejzapadlejší osada pocítila záchvěv blaha, jež se opakuje jednou za tisíc let. Byl dojem, že se vrací zlatý věk. Masarykovi, jednomyslně zvolenému českými stranami za prvního presidenta, byl v Praze dne 21. prosince připraven královský příjezd. - Rakousko vzniklo svobodnou volbou stavů českých a uherských. Trvalo 400 let. Bylo záštitou proti islamu a severnímu kacířství. Nakonec se spojilo s tureckými mohamedány a protestantským Berlínem a zaplatilo to smrtí. Jeho zhroucení bude nejen v českých, ale vůbec v středoevropských dějinách jedním z největších milníků. -- * * * Dne 25. března přispěla Cyrillská Jednota Mariánské družině panen ve Slavkově svým zpěvem při službách Božích i při slavnosti v kostele, při níž byly do Družiny přijímány mnohé nové členky. Jan Odstrčil t. č. jednatel Další část Předchozí část