|
Tento rok obzvláště válečnými událostmi rušný, žili jsme v stálém napětí a strachu co přinese budoucnost. Válka se stupňovala, Němci zabírali jedno území za druhým, v Rusku došli až ku Stalingradu a dobývali a bombardovali všechny státy v Evropě. Zdálo se vše beznadějné. U nás v Československu stále bez příčiny zatýkali, posílali do koncentračních táborů, a neb ihned popravovali. Není divu, že každý žil v ústraní, navenek bez zájmu co se děje a tak také upadl zájem o kulturní život. Bylo mnoho těch najatých, kteří každé počínání sledovali a ihned udávali. Kromě kostelního zpěvu se nic nedělalo. Docházka do zkoušek při zatemnění byla nemožna a tak se zpívali v kostele dříve nacvičené sbory. Od září začal zpěvy cvičit sbormistr p. Josef Pukl, který nastoupil jako ředitel slavkovského kůru. Přes všecky potíže nacvičila se na vánoce od Jaroslava Křičky " Valašská jitřní". Bylo to docela něco jiného, proti minulým vánocím, ale byla to mše velmi pěkná, ale na podání náročná. Mohli jsme se do toho pustit, protože jsme měli mnoho mladých, nadšených zpěváků. Další část Předchozí část |
