|
 První vlaštovky, počátky spolkového života. Na první pohled není na místě dávat obecně do souvislosti, či rovnou považovat za předchůdce spolků ve smyslu zákona č. 134/1867 literátská bratrstva, byť v našich spolcích literátské aktivity nacházíme, a to zejména kvůli značné časové přetržce mezi oběma druhy organizovaného pěstování hudby a zpěvu. Z hlediska společenského vývoje se však jedná o aktivity vyvíjející se měšťanské společnosti. Za nejstarší, poměrně rozšířené spolky, předjímající formu spolků, stojící v zorném úhlu našeho zájmu, lze považovat spolky střelecké, jejichž historie sahá mnohdy do 18., či dokonce 17. století (Schütznverein v Litovli vznikl cca 1600, ve Vyškově 1683, v Novém Jičíně 1710, Fulneku a Uherském Hradišti 1754, Uničově 1799, Uherském Ostrohu cca 1800). Pěveckou a hudební kulturu svým způsobem pěstovaly již Casina, zaměřená na bavení svých členů (Šternberk 1819, 1826). Florian Gassmann (*1729 Most, †1774 Vídeň) založil roku 1771 Wiener Tonkünstler- Societät, nejstarší vídeňskou organizovanou hudební společnost a zároveň první veřejnou koncertní instituci. Pořádala ročně 4 koncerty a výtěžek byl věnován na podporu vdov po hudebnících. Christian d’Elvert v této souvislosti hovoří o hudebním diletantismu, respektive o počátcích organizovaného hudebního diletantismu. Roku 1812 vznikla Gesellschaft der Musikfreunde V roce 1804 byla brněnskými šlechtici a měšťany založena Musikalische Akademie von Dilettanten, 1808 nesla název Philharmonische Gesellschaft. Během dvou měsíců se přihlásilo na 100 abonentů akademií, které se měly konat v létě v lužáneckém pavilonu (Lužánky - něm. Augarten, snad částečně podle vídeňského vzoru Augartenkonzerte). Členem Společnosti se mohl stát každý, kdo složil vstupní zkoušku. Protektorem spolku se stal baron Roden. Událostmi napoleonských válek byla její činnost omezována, státní bankrot v roce 1811 uspíšil její zánik v roce 1814. Roku 1815 byla nahrazena novým sdružením (byť praděpodobně z velké části vytvořeným z členů Společnosti), pořádajícím koncerty v sále hostince U bílého kohouta na Velké nové ulici (Grosse Neugasse, dnes Lidická) a oratoria ve starobrněnském klášteře. 1818 měla 100 členů, koncerty se konaly dvakrát ročně. Kolem roku 1820 (?) se těžiště koncertní produkce v Brně pozvolna přesunulo na profesionální scému městského divadla (sál Reduty na Zelném trhu), jehož ředitelem byl Gottfired Rieger, předtím hudebník kapely hraběte Heinricha Wilhelma Haugwitze v Náměšti. Orchestr divadla čítal v roce 1809-1840 25-30 hráčů, ve sboru působilo kolem 25 pěvců, poměrně často byly do orchestru i sboru přibírány externí posily. Obdobně při olomouckém Casinu (Lese- und Spiel- Verein) v roce 1817 vzniklý Dilettanten-Verein, měl brzy 200 členů. Do jiné oblasti spadají mimořádné aktivity jednotlivců či v rámci jednorázových akcí (v roce 1840 bylo provedeno se 100 hudebníky v Moravském Krumlově (Kromau) oratorium S. Neukomma Ukládání Krista do hrobu; (Christi Grablegung) pod vedením brněnského regenschoriho Josefa Dvořáka; už před rokem 1843 v Pohořelicích prováděl až 80členný orchestr pod vedením učitele Jana Nentwicha hudebně recitační akademie pod názvem Veřejná zkouška, oblíbené byly jeho akademi na počet svátku sv. Cecilie.
|
