|
Pěvecký spolek Žerotín 
Na popud dómského vikáře P. Jindřicha Geislera se dne 7.11.1880
v místnostech Matice školské uskutečnila předběžná schůzka zájemců o vytvoření nového, českého pěveckého spolku
v Olomouci. První skupinu nadšenců tvořilo 20 osob: prof. Batěk, zemský oficiál Vítězslav Dobrovolný [†29.1.1886],
vikář P. Jindřich Geisler, ředitel knihtiskárny Rudolf Hill, advokát JUDr. Jan Hynek, učitel A. Karásek, učitel
Ignác Libíček, MUDr. Josef Mrázek, prof. Viktor Navrátil, PhMr. Florian Oščádal, prof. Vincenc Prasek,
účetní Jan Pospíšil, učitel Ondřej Procházka, účetní Karel Sojka, měšťan Ignác Spurný, účetní František Strnad,
varhaník Karel Strnad, choralista Josef Volek, měšťan Ondřej Vymlátil, advokát JUDr. Jan Žáček.Prof Prasek, jenž v červenci 1883 odešel do Opavy (Žerotín 31.7.1883 uspořádal večírek na rozloučenou), 
navrhl název nového spolku jmého podle Karla Staršího ze Žerotína. Poté byl volbou vytvořen 10členný přípravný výbor (Dobrovolný, Geisler, Hynek, Mrázek, Navrátil, Pospíšil, Prasek, Strnad, Vymlátil, Žáček), jehož členové měli co nejrychleji připravit návrh stanov. Tento návrh byl skutečně již 18.11.1880 odeslán na místodržitelství a 25.11.1880 pod č. j. 21 842 schválen. Přípravný výbor ještě 12.12. připravil program ustavující valné hromady, která začal dne 19.12.1880 ve 3 hodiny odpoledne. 
Sešlo se celkem 12 členů zakládajících, 21 výkonných či činných a 1 přispívající. Volbou se předsedou spolku stal
P. Jindřich Geisler (do roku 1905, 1906-1908 JUDr. Antonín Geisler, 1909 JUDr. Otto Barták, 1910-19191 ředitel gymnázia
prof. Karel Kořínek, 1920- advokát JUDr. Ferdinand Tomek,
místopředsedou JUDr. Jan Žáček (1906-1907 Josef Bartocha, 1908 Vilém Ganzwohl, 1909 Karel Kořínek, 1911-1919
JUDr. Ferdinand Tomek), sbormistrem čili ředitelem hudby Karel Strnad (1882-1884, 1889 prof. Viktor Navrátil,
1885-1888, 1892 prof. František Martínek, 1890-1891 P. Jindřich Geisler,
1892-1910, 1918 ředitel kůru Antonín Petzold, 1911-1917 Rudolf Pavlata), zástupcem sbormistra prof. Viktor Navrátil
(1891 František Martínek, 1903-1907 prof. reálky Hubert Doležil, 1909 Metod Doležil, 1913-1915 Jaroslav Wilkonski).
Jednatelem byl zvolen Vítězslav Dobrovolný (1886-1888 Dr. Augustin Lipčík, 1889-1890 Eduard Klement, 1891-1905
prof. Josef Bartocha, 1906-1908 prof. František Waic, 1909-1910 advokátní
koncipient JUDr. František Čehovský, 1911 Jan Liška, 1912-1914 Dr. Roman Rössel, 1914-1915 Dr. Jaroslav Škrobal,
1916-1917 Ing. František Březovský, 1917-1918 Ing. Vojtěch Mixa).Pro první koncertní zábavu, konanou 6.2.1881 v místnostech Katolické besedy, bylo vytisknuto 200 programů a 500 pozvánek. Hudbu zajišťovala kapela 3. pěšího pluku pod velením kapelníka Pekárka. Produkce se plně vydařila. Kritiky, mimo jiné dokonce i Neue Zeit, nešetřily chválou, osobně přítomný P. Pavel Křížkovský se vyjádřil o krásné budoucnosti nového spolku. První úspěch potvrdil velký koncert, uspořádaný 27.3.1881 v sále Reduty, na nějž byl pozván mimo jiné také cestovatel Dr. Emil Holub. Hudební složku obstarala kapela 20. pěšího pluku, vedená kapelníkem J. N. Králem, sborová čísla řídil prof. Viktor Navrátil, neboť sbormistr Strnad před koncertem odstoupil z funkce. Další zábavu uspořádal Žerotín na střelnici 10.5.1881 k příležitosti sňatku korunního prince Rudolfa s princeznou Stefanií. Na program byl zařazen Tovačovského sbor Vlasti, Kadavého Žaly tatranského Slovana, sbor Bývali Čechové, dále Domovina od J. Ipavce a na závěr zazněla Křížkovského Žaloba. Rakouskou hymnu hrála hudba 3. pěšího pluku. Dne 10.7. se vybraní členové účastnili zábavy pořádané přerovským Přerubem. Již 10.8.1881 rozhodl spolkový výbor o utvoření dámského odboru spolku Žerotína; ke 30.9. bylo přijato 27 členek. V té době konali členové Žerotína průběžnou sbírku na zakoupení spolkového klavíru (stál 350 zlatých) a nové členky na něj přispěly částkou 32 zl. Na koncertě 20.11.1881 zazněla mimo jiné předehra k Smetanově Libuši a Dvořákova Slovanská rapsodie (hrála kapela 3. pěšího pluku řízená kapelníkem J. Pekárkem), Žerotín provedl premiéru Křížkovského sboru Vesna, úspěch sklidil i mužský sbor Josefa Richarda Rozkošného Opuštěný na slova Jaroslava Vrchlického. Program doplnili studentka vídeňské konzervatoře Marie Hadingerová italskou árií Ludwiga van Beethovena, árií ze Smetanovy Hubičky a čísly 3 a 7 z Dvořákových Cikánských melodií; na závěr spolkoví pěvci Veleba, Bouchal a Urban zapěli 3. a 4. výstup z Opery Lejla od Karla Bendla. Odlišnou úroveň od obvyklých liedertaflových programů potvrzuje provozování i jiných hodnotných skladeb, a to nejen na slavnostních koncertech. Například na výroční zábavě 18.12.1881 zazněla vedle Sedlákovy Holuběnky a Zajcova mužského sboru V boj také píseň na text Janko Matúšky Nad Tatrou sa blýska a Křížkovského Odvedený, P. J. Geisler a V. Dobrovolný se blýskli čtyřručním provedením předehry k Fibichově opeře Blaník. Ke dni valné hromady 8.1.1882 disponoval Žerotín sborem 47 pánů a 30 dam, 28 členy zakládajícími a 21 přispívajícími, hudební archiv za pouhý rok vykazoval přírůstek 264 položek. Na koncertě dne 16.4.1882 poprvé vystoupily pěvkyně Žerotína, familiérně nazývány Žerotínky. Hrála kapela 20. pěšího pluku s kapelníkem Píseckým (předehru k opeře Antonína Dvořáka Šelma sedlák), sólová čísla provedla studentka vídeňské konzervatoře Josefina Tuscherová. Vrchol večera představovalo uvedení Křížkovského sboru s barytonovým sólem na slova Františka Sušila Pastýř a poutníci a zejména Fibichovy kantáty Jarní romance pro smíšený sbor, sóla a orchestr. Při 8. spolkové produkci v rámci besedy 10.6.1882 na střelnici se veřejnosti představilo i smyčcové kvarteto (Otto Barták, P. Antonín Kobliha, P. Jindřich Geisler, prof. Viktor Navrátil) s nastudovaným Fibichovým kvartetem op. 8. Členové kvarteta předvedli ještě Scherzo z Dvořákova Tria g-moll pro housle, violoncello a klavír (Kobliha, Navrátil, Geisler), první dva Valčíky pro smyčcový kvartet a nakonec 3. a 4. z Legend pro 4ruční klavír (Geisler, Dobrovolný) od téhož autora. Žerotín bezesporu představuje nejvýznamnější z českých vlasteneckých spolků v Olomouci. Je pochopitelné, že v době, dokud nebyl schopen pokrýt z vlastních sil orchestrální doprovody či samostatná čísla programů, bral zavděk hudebníky vojenskými či z městské kapely. Stejně tak zcela přirozeně vyplynulo, že již pěvecký výlet do Hlubočku 9.7.1882, kde nikdo nekladl zvláštní umělecké nároky, realizoval společně s 10člennou kapelou nedávno vzniklého českého Spolku válečných vysloužilců. Velkou událostí nejen pro Žerotín, která spolek znatelně posunula k vyšším metám, byl koncert, při němž pohostinsky vystoupili pražští umělci houslový virtuos František Ondříček, barytonista Leopold Stropnický a Karel Kovařovic dne 1.10.1882. Žerotín tehdy úvodem provedl Křížkovského Utonulou a na závěr programu vrcholný sbor Arnošta Förchgotta-Tovačovského Vlasti v počtu 45 zpěváků. Na zábavě, následující 29.10.1882 se činil mužský sbor; zazněl zde Gregorův sbor Drotařík a Honza od Františka Pivody. Na koncertě 26.11.1882 se mimo Bendlova smíšeného sboru Zlatá hodinka a Křížkovského sboru Odvedeného prosba objevilo zajímavé Drahlovského dílo pro 3hlasý ženský sbor a 3 tambory Divná voda. Na závěr byla provedena Jarní romance od Zdeňka Fibicha pro sóla, smíšený sbor a orchestr. Hudbu tento i předcházející večer zabezpečila kapela 54. pěšího pluku řízená kapelníkem Hicklem (stejná kapela se úspěšně zhostila svého úkolu při uvedení Fibichova symfonického obrazu Vesna a Křížkovského kantáty Cyril a Metoděj na koncertě 18.11.1883). Při valné hromadě 14.1.1883 bylo konstatováno, že spolek v minulém roce realizoval 3 koncerty, 3 zábavy a jeden výlet, spolkový archiv již čítal 332 čísla (o rok později 375 čísel). Na této valné hromadě byl čestným členem spolku jednohlasně zvolen P. Pavel Křížkovský. Ve dnech 26. a 27.4.1884 provedl Žerotín s velkým úspěchem poprvé kantátu Antonína Dvořáka Stabat Mater. Za dirigentským pultem stál sám skladatel. Na koncert byli pozváni mimo jiné pěvci Edvard a Hugo Krtičkové, Karel Bendl, Jindřich Kaan z Albestů (doprovázel Dvořáka do Londýna) a hudební kritik Václav Novotný, jenž napsal do programu Dvořákův životopis a rozbor prováděného díla. Při zábavě 14.7.1884 dostal předseda P. Jindřich Geisler od Karla Bendla darem k jmeninám cyklus písní na text V. Hálka Za šera. Příští měsíc, při slavnosti Radhoště v Přerově 24.8.1884 zpíval K. Bendl s Žerotínem jako čestný člen. Žerotín se v září účastnil slavnosti svěcení a otevření gymnasia v Uherském Hradišti, kde při bohoslužbě provedl Nešverovu Slavnostní mši, Veni Sancte Spiritu Eugena Freie, Křížkovského Graduale a Offertorium a Pange lingua Franze Witta. To svědčí o tom, že Žerotín na poli chrámového zpěvu účinně podporoval snahy reformního ceciliánského hnutí. Měsíc nato pořádal večírek na rozloučenou se svým sbormistrem prof. Viktorem Navrátilem, jenž odcházel do Valašského Meziříčí. Jeho nástupcem se stal prof. František Martínek. V říjnu se Žerotín jako hostitel podílel na programu houslového virtuosa Františka Ondříčka. Spolek si pro tuto příležitost pozval místo vojáků městskou či divadelní hudbu Amentovu. Na 2. a 3.3.1885 plánoval spolek provedení Dvořákovy kantáty Svatební košile. Když žádal městskou radu o zapůjčení divadelního sálu, rada žádost 16.3.1885 zamítla. Členové spolku se nakonec dověděli, že referentem jejich žádosti byl ředitel Thannabauer, předseda Männergesangvereinu, který sice divadlo potřeboval pro svůj spolek až 10.5., nicméně je konkurenčnímu spolku zablokoval. Žerotín tedy pro koncert zvolil Redutu.
12.7.1885 se Žerotín účastnil slavností na Velehradě. Při slavnostní mši, kterou celebroval olomoucký arcibiskup Bedřich kardinál z Fürstenberka, předvedl spolek zpěvy přesně v duchu ceciliánské reformy: chorální Introitus, Ecce sacerdos magnus Franze Witta, jeho mši Exultet, ke Graduale Sacerdotes tui Otto Kornmüllera, k Offertoriu Wittovo Mirabilis. Při příjezdu i odjezdu vítaly zvláštní vlak s účastníky slavnosti ve Starém Městě hradišťské spolky Občanská beseda a Sokol s městskou hudbou, která hrála Kde domov můj a Hej Slované. Listopadový koncert ze skladeb Dvořáka (klavírní koncert), Křížkovského (kantáta Cyril a Method) a Smetany (symf. báseň Vltava) městská rada opět odmítla povolit. Dne 14.11.1886 se sešla mimořádná valná hromada kvůli schválení změny stanov, kterou spolek potřeboval, aby mohl provozovat vlastní hudební školu. Změna stanov byla sice povolena 30.11.1886 pod č. j. 35 973, ale se zřízením hudební školy dělala zemská školní rada okolky. Žádost spolku vracela kvůli doplňkům, které pro tento typ školy ani nebyly potřebné. Zřízení hudební školy bylo povoleno až 16.6.1888. Prvním učitelem se stal Antonín Petzold. Mezitím se Žerotín nastěhoval do vlastních místností nově postaveného Národního domu (první valná hromada se zde odbývala 8.1.1888) a ve dnech 21. a 22.4.1888 provedl další vrcholné Dvořákovo dílo - oratorium pro sóla, sbor a orchestr op. 71 Svatá Ludmila. Dílo pro spolek o to důležitější, že je skladatel Žerotínu věnoval. Pro sóla byli získáni pěvci Vitochová, Božena Petzoldová-Rubešová a Edvard Krtička, při indispozici Josefa Lva úspěšně zaskočil sbormistr Fr. Martínek. Při otevření hudební školy, prozatímně umístěné ještě v budově Matice, bylo přihlášeno 30 houslistů, 29 klavíristů, 10 zpěváků, 5 violoncellistů a 5 žáků harmonie. Velkou událostí pro všechny členy spolku byla návštěva pražského a plzeňského Hlaholu 9. a 10.6.1889. Ženské sbory hostů předvedly v Olomouci Kličkův Měsíček, všichni dohromady zapěli Smetanovy Českou píseň a v neděli při mši sv. Dvořákovu Mši D-dur za řízení pražského sbormistra Karla Knittla. Pro své 45. vystoupení uvedl Žerotín 10.11.1889 kantátu Josefa Bohuslava Foerstera na text Svatopluka Čecha Hymnus andělů (provedení řídil autor) a žalm 129 De profundis Josefa Nešvery pro sóla, smíšený sbor a orchestr. Sólisticky vystoupili Božena Petzoldová-Rubešová, Berta Lesčinská, Jan Fiala a Jan Bouchal, orchestrální složku zastala kapela 93. pěšího pluku. Určitý posun zanamenal koncert polského sboru Lutnia ze Lvova 15.9.1891 při jeho zpáteční cestě z pražské výstavy. Výbor Žerotína začal poté organizovat reciproční návštěvu Lvova, ale nakonec jiné události tento záměr překryly. V roce 1891 se Žerotín stal členem Jednoty pěveckých spolků českoslovanských. 1.5.1892 umožnil spolek konání koncertu Antonína Dvořáka před jeho odjezdem do Spojených států. S Dvořáem vystoupili i houslista Ferdinand Lachner a violoncellista Hanuš Wihan. Uvítání Mistra na nádraží se účastnili také zástupci dalších spolků - kroměřížského Moravana a Veleslavína z Ivanovic, pozdravný telegram poslal Čtenářsko- pěvecký spolek Lubna z Němčic na Hané. Antonín Dvořák po koncertě dostal 6 věnců, přispěly i spolky Občanska beseda z Brodku a Beseda Svatopluk z Pavlovic. Nadále, byť mnohdy s velkými obtížemi, realizoval Žerotín nejméně jednou ročně koncert či divadelní představení, kdy program obsahoval základní, nejzávažnější díla světového repertoáru; rychle se ujalo například uvádění oper Bedřicha Smetany či Antonína Dvořáka, stejně jako velkých kantát, oratorií, mší a dalších žánrů do českých i světových skladatelů. Úspěchem skončil zajímavý projekt společných vystoupení Žerotína, Orlice a Přerubu v roce 1896 [V soboru 18.4.1896 bylo provedeno Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila za osobní účasti autora, a v neděli následovaly jeho sbory a písně. Pro velký úspěch byla akce zopakována ještě 7., 8. a 15.11.1896]. Koncem toho roku se veřejnosti představilo jedno z nejlepších spolkových vokálních kvartet ve složení Vilibald Schreiber, Dr. Fresl, učitel Matoušek, prof. Viktor Navrátil. Z tématicky zaměřených vystoupení lze uvést například koncert k 25 letům veřejné činnosti Antonína Dvořáka 24.4.1898, kdy Žerotín provedl Te Deum a symfonické básně Vodník a Zlatý kolovrat (oslavě Dvořákových 60. narozenin byl věnován koncert 10.11.1901, při němž spoluúčinkoval i Jaroslav Kocian). Výčet provedení tak závažných a náročných děl by mohl svádět k domněnce, že se spolek nevěnoval ničemu jinému. Ve skutečnosti byly (zejména pro člena spolku) nadále pořádány večírky s programem sborovým či komorním. Nechyběly ani další pohostinská vystoupení Českého kvarteta, Františka Ondříčka či Jana Kubelíka, jehož koncert 7.10.1900 [Jan Kubelík, doprovázený klavíristou Ludvíkem Švábem, provedl Vieuxtempsův koncert E-dur a Ruský karneval H. Wieniawského, Žerotín vystoupil poprvé s dílem Boh. Wendlera pro smíšený sbor a klavír Kolada.] byl v historii Žerotína již 61., po započtení spolkových večírků dokonce 113. Na popud učitele Jana Salaby se během roku 1900 konstituoval hudební odbor Žerotína (zpočátku jej tvořilo 39 mužů a 2 ženy); oficiálně začal zkoušet 1.11.1900. Krátce poté slavil Žerotín 20. výročí svého vzniku. Na koncertě 2.12.1900 zazněl Nešverův mužský sbor s průvodem žesťů Naší písni (ČSHS: České písni) z roku 1890 věnovaný Žerotínu, symfonická předehra k Vrchlického veselohře Noc na Karlštejně, Smetanova Česká píseň, 3 Biblické písně Antonína Dvořáka, kantáta Cyril a Metoděj Pavla Křížkovského a kantáta Karla Bendla Švanda dudák. Ve sboru vystoupilo 11 činných členů, kteří Žerotín zakládali: Jan Bouchal, Antonín Cajska, Jan Černý, P. Jindřich Geisler, Eduard Klement, P. Antonín Kobliha, Dr. Josef Mrázek, prof. Viktor Navrátil, Karel Sojka, Otakar Veleba a Ondřej Vymlátil. Za přispívající členy byl přítomen dlouholetý místopředseda Dr. Jan Žáček. Žerotín nepůsobil blahodárně na široké okolí jen svými vystoupeními; postupem času vystupoval pro mnohé spolky v roli bohaté a inspirující studnice potřebného notového materiálu, pro většinu menších spolků finančně nedostupného. Ačkoliv spolek zpočátku zapůjčoval noty zdarma, záhy musel za zapůjčení požadovat odpovídající platby, díky kterým bylo možné častým provozováním poničené party i partitury nahrazovat nově zakoupenými. Není možné postihnout rozsah těchto služeb. Je přirozené, že nejživější styky měly s Žerotínem kroměřížský Moravan, prostějovská Orlice a přerovský Přerub; Díky notám ze Žerotína mohly nastudovat i opery a oratoria. O zapůjčení 
žádaly spolky z Dolan, Ivanovic na Hané, Ostravy, Valašského Meziříčí, Vizovic, Vyškova i odjinud, často z Čech.
Prameny a literatura: Kronika pěvecko- hudebního spolku Žerotína v Olomouci od r. 1880-1886, SOkA Olomouc fond Smíšený pěvecký sbor "Žerotín" Olomouc, i. č. 1; Protokoly pěveckohudebního spolku "Žerotína" v Olomouci 1880-1906, 1907-1924, SOkA Olomouc fond MG 113 Smíšený pěvecký sbor "Žerotín" Olomouc, i. č. 5, 6; SÚAr Praha fond Pěvecká obec československá sign. 73/3; kol., Národní divadlo a jeho předchůdci. Slovník umělců divadel Vlasteneckého, Stavovského, Prozatímního a Národního. Academia Praha 1988; Burghauser Jarmil: Antonín Dvořák. Thematický katalog, bibliografie, přehled života a díla. Praha 1960; Československý hudební slovník osob a institucí I. 1963, II. 1965; Valový Evžen, Sborový zpěv v Čechách a na Moravě. Brno 1972;
|
