|
Čtenářsko-pěvecký a divadelní spolek Haná Stanovy schváleny 31.3.1864 pod č. j. 6835. Změněny byly poprvé v roce 1874. Valnou hromadou 19.10.1879 byl např. zrušen hudební odbor., vedený dosud kapelníkem Moučkou, změna stanov schválená 10.4.1885 kodifikovala ve spolku právní rovnost žen. Vznik spolku inspirovala existence a hlavně dvojí vystoupení bučovické Hvězdy, založené v roce 1862. V příštím roce se skupinka budoucích členů spolku s provizorním praporem účastnila ve dnech 25.-26.8.1863 pěveckých cyrilometodějských slavností. Krátce nato, 4.9.1863 se v Čápově hostinci U zlatého orla sešlo na 50 občanů, kteří tak uposlechli výzvy osmi iniciátorů tohoto setkání - Josefa Hona, Františka Jáchymka z Křečkovic, Martina Lorka, Františka Navrátila, Tomáše Součka, Jana Špatinky, Jana Vavřečky a Karla Vlacha. Shromáždění si zvolilo za prozatímního předsedu vyškovského měšťana, mlynáře Jana Špatinku a devítičlenný výbor, v němž zasedli soukeničtí mistři Josef Hon, Jan Lang, Martin Lorek a Tomáš Souček, obchodníci František Navrátil a Karel Vlach, rolník a starosta Křečkovic František Jáchymek, učitel Matěj Sedláček a lékárník Jan Vavřečka. Výbor ke dni sv. Václava 1863 vypracoval stanovy, které 13.11.1863 předložil ke schválení okresnímu úřadu, odtud putovaly na místodržitelství. Ustavující valná hromada se konala 20.(24.?) 4.1864 v Patrmanově hostinci U zlaté Prahy, v červenci toho roku se spolek přestěhoval na náměstí do hostince Ondřeje Čápa U zlatého orla (později Janského cukrárna), než se v červenci 1886 přestěhovala do nových prostor První kontribučenské spořitelny. 
Dne 11.9.1864 byl na náměstí s velkou slávou posvěcen spolkový prapor. Světitelem byl arcikněz, kanovník, rytíř řádu Františka Josefa, vyškovský farář Ferdinad Friben za asistence mnoha kněží. Mezi účastníky byly podle policejního hlášení slovanské pěvecké spolky z Brna (Beseda brněnská), Blanska (Rastislav, Bučovic (Hvězda) a Jedovnic. Slavnost nepokazila ani zlomyslná akce obchodníka Papeže, který v blízkosti slavnostního aktu vyvěsil z vikýře dvě ráhna s vlajícími hadry (tento čin byl při vyšetřování sveden na obchodníkova 12letého syna). Slavnostní kázání měl vlastenecký kněz, zemský poslanec P. Ignác Wurm. Při odpolední slavnosti na vyzdobeném zámeckém nádvoří řídili sbor střídavě Matěj Sedláček a Ing. Peka z Besedy brněnské. Prvním předsedou se stal Jan Vavřečka, po jeho odchodu do Brna v roce 1866 JUDr. Josef Skůrek, 1869-73 JUDr. Čeněk Materna, 1873-74 Dr. Jan Kytlica, 1874-98 JUDr. Ctibor Helcelet, 1898-1900 Alois Souček, 1900-1903 Jan Strnad 1904-1905 Dr. Josef Hora, 1905-1925 
JUDr. Václav Skřivánek. Prvním náměstkem předsedy byl zvolen Jan Špatinka, 1867-1868 Martin Lorek, 1870-1872 Emil Dočkal, 1875-1892, 1893-1898 Josef Ších, 1892-1893 Alois Souček, 1898-1904 Dr. Josef Hora, 1904-1905 František Lorek, 1905-1906 Dr. Antonín Javůrek, 1906-1916 Josef Krásný, 1917-1929 Vojtěch Obhlídal. Prvním jednatelem (zpočátku nazývaný tajemník) byl František Jáchymek, 1866-1868 Emil Dočkal, 1869-1872 kooperátor P. Josef Žlebčík, 1872-1874 Jan Strnad, 1874-1876 Josef Ších, 1876-1877 Antonín Kobliha, 1877-1879 Dr. Josef Bartoš, 1879-1880, 1882-1889 Josef Krásný, 1880-1882 Alois Souček, 1889-1892, 1895-1898 František Vrtílek, 1892-1895 P. Alois Ležák, 1898-1905 JUDr. Václav Skřivánek, 1905-1906 Dr. Josef Pešek, 1906-1912 Josef Fuka, 1912-1921 Josef Souček. Pokladníci: 1864-1866 Martin Lorek, 1866-1867 Jan Polášek, 1867-1868 Severin Tichý, 1868-1871 Dominik Slavík, 1871-1874 A. J. Horčica, 1874-1900 Jan Strnad, 1900-1902 Sylvestr Oščádal, 1902-1904 Antonín Novotný, 1904-1912 František Knichal, 1912-1915 Ing. Hugo Beyer, 1915-1922 Jaroslav Pátek. Hospodáři: 1864-1866 František Navrátil, 1866-1871 Jan Polášek, 1871-1872 Dominik Slavík, 1872-1873 Václav Lorek, 1873-1844 Jan B. Batka, 1884-1888 Dr. Josef Bartoš, 1888-1890 Emil Dočkal, 1890-1892 Josef Krásný, 1892-1893 Dr. Jan Venhuda, 1893-1897, 1899-1901 Arnošt Koniakovský, 1897-1899 Emanuel Souček, 1901-1902 Florian Horut[], 1902-1903 Josef Straškrába, 1903-1904 Karel Albrecht, 1904-1905 Albert Obhlídal, 1905-1910 Jan Macal, 1910-1912 Jan Hon, 1912-1914 Jaroslav Pátek, 1914-1922 Jaroslav Poláček. Další volenou funkcí byl správce čítárny a od roku 1867 knihovník. Praporečníci jsou znáni od roku 1875 (po změně stanov roku 1874), od téhož roku byla volena také správní rada divadelních ochotníků, kterou tvořil ředitel, režisér, dramaturg, hospodář, inspicient a dozorce nad osvětlením. 
Samostatný pěvecký odbor Hané vznikl poprvé změnou stanov v roce 1874, podruhé až v listopadu 1912. Mužský sbor,
který původně vytvořil učitel Matěj Sedláček pod dojmem koncertu bučovické
Hvězdy ve Vyškově, se stal vydatným zdrojem členů pozdějšího spolku. Již 10.1.1864 sbor vystoupil v hostinci
U zlaté Prahy a dosáhl slušného úspěchu. Zakrátko čítal sbor 40 mladých zpěváků, se kterými Sedláček, již jako
sbormistr Hané, absolvoval úspěšná vystoupení v blízkém okolí Vyškova - na Hrádku, v Ivanovicích, Lulči, Manerově,
Pustiměři, ale i v Kroměříži a v Přerově (18.9.1864 při slavnosti svěcení praporu spolku Přerub). Naopak byla
například v lednu 1865 pozvána do Vyškova Beseda brněnská. - V letech 1868-1870 nebyl sbormistr volen. V roce
1870-1871 se sbormistrem stal Julius Brachtl, 1871-1872 Josef Oharek, 1872-1873 Matěj Sedláček, 1873-1874
Jan Hrouzek, 1874-1876 opět a naposledy Matěj Sedláček. Po jeho
nuceném odchodu z Vyškova vedl sbor Antonín Pavlík, 1876-1879 Josef Oharek. Tyto roky znamenaly značný útlum
v pěvecké činnosti, oživení nastalo a ž v letech 1879-80 kdy se sbormistrování ujal
Josef Krásný s Dr. Josefem Bartošem, 1880-81 s
Tomášem Mrázkem, jenž sbor vedl sám v letech 1881-84. V roce 1884 byl
sbormistrem zvolen učitel Josef Ludikovský, po něm
Josef Štípek,
do roku 1889 Mořic Slezáček, dále Antonín Novotný (ještě 1897.), jenž
mužský sbor Hané a ženský sbor Vlasty cvičil současně jako sbor smíšený, neboť nebylo v té době možné
vystupovat samostatně, v letech asi 1900-1911 cvičil sbormistr dokonce jen smíšený oktet.
Od roku 1899 obstarával hudbu ke spolkovým příležitostem kapelník František Štědroň,
od roku 1911 řídil spolková představení hudební skladatel Jan Uhlíř.
V roce 1915 tvořili správní radu nově zřízeného pěveckého odboru pěvci Josef Boda, Vl. Hlaváček, Luisa Palečková,
Josef Spáčil, prof. Josef Šmahel a Karla Venhudová.Roku 1889 dokázal pěvecký odbor ve spolupráci se zpěvačkami Vlasty realizovat Blodkovu operu V studni. Poté se činnost zredukovala na krátké přípravy k ojedinělým vystoupením. Od založení spolku ale vždy dobře 
fungovali zpěváci vystupující na nejrůznějších večírcích (hojně navštěvované jour-fixy), s jejichž organizace
a dramaturgie byla téměř čtvrtstoletí neodmyslitelně spojena se jménem pohotového klavíristy Josefa Štípka. Koncem roku 1912 byl opět podle stanov založen pěvecký odbor, jehož sbormistrem se stal Jan Uhlíř  ,
členy správní rady pěvci (a většinou osvědčení sólisté) Antonín a Emil Greplovi, Josef Spáčil
a Otmar Skopal. Vzorem pěveckého odboru se stalo Pěvecké sdružení
moravkých učitelů s dirigentem Ferdinandem Vachem a podle toho byl volen i repertoár, zahrnující díla Vítězslava Nováka,
Josefa Bohuslava Foerstera, Jana Kunce, Leoše Janáčka a jiných národních skladatelů. Podruhé vznikl i hudební odbor
(pozdější Symfonické sdružení Hané), jehož dirigentem se stal učitel Jindřich Cenek [], při
nácviků sólistů i při koncertech doprovázel na klavír učitel Jaroslav Tenora [].
K příležitosti 50. výročí založení Hané v roce 1914 se Haná rozhodla provést Dvořákovu kantátu Svatební košile.
Jelikož pěvecký odbor sestával z 26 zpěváků, byl posílen pěveckým sborem Vlasty a studenty vyškovského gymnasia
a koncert 8.6.1914 se plně vydařil. Začátkem světové války však odešel z Vyškova Jan Uhlíř a všechny starosti
o hudební stránku produkcí zůstaly na sbormistrovi Josefu Spáčilovi. Dva roky plnil funkci jediného dirigenta Hané,
než jej zastihla smrt († 1917)Není bez zajímavosti, že při taneční zábavě, kterou spolek uspořádal 24.7.1864 při příležitosti přestěhování do prostor hostince U zlatého orla, byla ve Vyškově poprvé tančena Česká beseda. Kvůli údajnému politicky laděnému novoročnímu přípitku předsedy spolku JUDr. Helceleta byla Haná výnosem místodržitelství z 8.2.1877 č. j. 896 “pro překročení oboru působnosti spolkové” rozpuštěna. Odvolání bylo 28.6.1877 potvrzeno ministerstvem vnitra a zdálo se, že zánik Hané je neodvratný. Teprve po stížnosti JUDr. Helceleta k říšskému soudu bylo rozhodnutí místodržitelství i odvolací rozhodnutí ministerstva vnitra zrušeno jako “příčící se ústavou zaručeným právům státních občanů o spolčování”. Za neohroženou pomoc zemského poslance JUDr. Fanderlíka při přelíčení říšského soudu 25.10.1877 jmenovala jej Haná, která 22.11.1877 opět zahájila činnost, svým čestným členem. Z dochovaných úředních spisů vysvítá, čemu se autoři almanachů Hané zpočátku taktně (nebo z nedostatku důkazů?), později již pro absenci očitých svědků, vyhnuli: celý případ zrušení spolku byl plánovaný a hlavní úlohu v něm hrál okresní hejtman Beránek a jeho poslušný udavač koncipista Sedláček. Inspirací ie vzniku Hané bylo i 8týdenní hostování Štandlerovy divadelní společnosti ve Vyškově v roce 1864. V příštím roce založili pánové Fr. Navrátil, Jak. Navrátil, Jindřich Hon, Václav Louk, Dr. Skůrek a jiní Družstvo přátel divadla. První představení se uskutečnilo již 17.11.1865. Obecenstvo shlédlo jednoaktovku Návštěvnice z města, při níž pěveckou vložku Že peníze světem vládnou zapěl Josef Prokš; v druhé části se dávala jednoaktovka Klobouk. K druhému představení nastudovali ochotníci Raymannovu frašku o třech jednáních Vyhrané panství s vloženým kupletem Žida a Klicperův Divotvorný klobouk se zpěvní vložkou Tážete se, proč jsem Slovan. Tento program byl reprízován 18.2.1866. Na Velikonoční ponděli 2.4.1866 se konalo představení ve prospěch Národního divadla v Praze: při jednoaktovce Náměsíčník zapěla árii z Čarostřelce slečna Marie Hartmanová, druhou část programu tvořil První den po svatbě od Benedixe. 29.4.1866 v jednoaktovkách Stehlík strnadem, Vzdory na vzdory a Politika v lese vystoupil poprvé jeden z nejvýznamnějších spolkových pěvců Quido Riegel. Po tomto představení však se Haná odmlčela kvůli válce s Pruskem a následné epidemii cholery, další činnost zahájily až jednoaktovky Bělmo na očích a Kniha III. kapitola I., uvedené 24.3.1867. Při besedě 12.9.1869, věnované 5. výročí svěcení praporu Hané (11.9.1864) se ochotníci se svou hrou Ženské slzy podělili o úspěch se spolkovým sborem, jenž přednesl Křížkovského Utonulou a sbor Ženská srdce. Nadále však byly zpěvy provozovány pouze jako vložky při divadelních představeních, jen 6.1.1873 byla uvedena báchorka se zpěvy Krakonoš. Menší rozsah a kvalitu činnosti Hané počátkem 70. let 19. století dokumentují zprávy o oslavě 10 let trvání spolku ve dnech 12. a 13. září 1874. Ačkoliv úřední místa sdílela z oslavy jisté obavy, nepovolila pouze plánované střílení z hmoždířů. Oslavy se nakonec konaly v rozsahu srovnatelném s oslavami spolků vesnických, neboť z čtenářsko-pěveckých spolků se ve větším počtu dostavil pouze dědický Slavibor. Deputaci vyslal jen čtenářský spolek z Kojetína. Dále byly účastny pouze spolky tělovýchovné, nejspíš organizace Sokola, a to z Vyškova, Rousínova a Ruprechtova. Brněnský Sokol vyslal deputaci, Beseda brněnská, kyjovský a prostějovský Sokol poslaly pozdravné telegramy. Z takzvané honorace je možno zmínit pouze říšského radu JUDr. Kusého, úředníka zemského úřadu Lorence a několik starostů okolních obcí. Snad výrazná účast Sokolů způsobila, že kromě dvou vyškovských kaplanů duchovenstvo událost zcela ignorovalo. Srovnání s oslavami předešlých let vedlo vyškovského okresního hejtmana v hlášení na brněnské místodržitelství k myšlence, že takové oslavy už snad brzy zmizí z politické scény... 
Až 12.12. a následně 27.12.1879 provedla Haná v režii Josefa Krásného svou první zpěvohru - komickou Illnerovu operu
Kvas krále Vondry XXVI. Hudební složku místo zrušené spolkové kapely Moučkovy obstarala městská hudba řízená
Mořicem Slezáčkem, která se osvědčila natolik, že byla pro tento účel objednávána nadále pravidelně. Ze zpěvoher je
možné dále připomenout operetu Franze Suppého Žádný muž a tolik děvčat, provedenou 6.5.1880. 
Po přestěhování Hané do prostor První kontribučenské spořitelny byl valnou hromadou pěveckého odboru 28.11.1886
schválen závazný řád, který stanovil strukturu odboru a podmínky pro jeho fungování.Během světové války začal s Hanou spolupracovat Jan Šoupal, díky němuž byla 20.10., 21.10. a 2.12.1917 uvedena Tylova Fidlovačka, kde roli slepého Mareše a zejména píseň Kde domov můj provedl strhujícím způsobem Otmar Skopal. Ještě v ovzduší hroutícího se mocnářství, v rámci oslav 
50. výročí položení základního kamene k Národnímu divadlu v Praze uvedla Haná 11.5.1918 Tylovu hru
Strakonický dudák; orchestr přitom řídil František Štědroň.Důležitou složkou hudebních produkcí Hané (ať samotné či v součinnosti s jinými spolky) byly nejrůznější večírky a zábavy. Často pro spolek nabývaly na významu, když pěvecký či hudební odbor prakticky neexistoval a hudební složku programů tvořily sólové výstupy jednotlivých členů spolku. Zejména ve válečných letech se vedle herců osvědčili “hudební baviči”, neúnavní pěvci vděčných kupletů Josef Spáčil, Otmar Skopal a Josef Horňák, poslední desetiletí před vznikem samostatné republiky odvedlo velký kus práce i tzv. Vyškovské kvarteto složené z členů Hané: Emil Jiřík (po něm Josef Štípek), Dr. Javůrek, Florian Horut, Richard Jiřík. Další, možno říci tamburašské kvarteto tvořili Jan Šoupal, Dr. Dobiáš, Josef Horňák a Jan Sommer. Vyškovská Haná se vždy přenesla přes nejrůznější překážky a patří k těm nemnohým spolkům, jejichž činnost trvá dodnes. Prameny a literatura: MZA Brno fond B 40/I kn. 439 Spolkový katastr okres Vyškov; fond B 13 karton 293 i. č. 4117 / 1877 ; Dějiny Čtenářsko-zpěváckého spolku "Hana" ve Vyškově v prvním čtvrtstoletí jeho trvání od roku 1864-1889. Vyškov 1889 Nástin dějin českého ochotnického divadla ve Vyškově od 17. listopadu 1865 až do 26. listopadu 1893. Vydáno ku 200. slavnostnímu představení dne 26. listopadu 1893 péčí redakce Vyškovských novin; Zapletal Vladimír, Kožík František, Dějiny Sokola Brno I. Brno 1948.
Obsah |
